Pes domácí (Canis familiaris) je jedním z nejdříve domestikovaných zvířat a doprovází člověka velmi dlouhou dobu. Přesto, že o většině psů dnes mluvíme jako o domácích mazlíčcích, stále se jedná o predátory stojící na samém konci potravinového řetězce. Pes je prostě šelma a nic na tom nemění skutečnost, že si v současné době není nucen potravu ulovit, ale že je mu v různých formách předkládána člověkem.  Prapůvodním účelem, pro který člověk vyhledával pomoc psa, bylo určitě obstarávání potravy nebo přesněji řečeno lov. Postupem času se pes začal uplatňovat i v jiných oblastech lidského života a zvláště v poslední době stoupá jeho význam v oblasti sociální.  Zelenou mají plemena, která je možné řadit do oblasti sportovní a plemena, která jsou označována jako společenská.
Pes jako takový je vybaven schopností vyrovnávat se s teplotními rozdíly a s nepřízní počasí. Lidská péče ale tyto vrozené schopnosti negativně ovlivňuje. Roli hraje i příslušnost k plemeni, protože v některých případech cílený chov výrazně ovlivnil základní exteriérové znaky psa  jako je např. osrstění.  Mimo to se majitelé psů snaží svým svěřenců vytvořit  co nejpříjemnější a nejméně náročné prostředí. Do této kategorie patří i odpovídající teplota. Požadavek se netýká jen plemen společenských, ale velký význam má např. u psů držených v kotcích, kde se stále více vyhledává nejvhodnější způsob vyhřívání boudy. Velmi důležité je i to, že narozená štěňata nemají dostatečně vyvinutou termoregulaci a je na chovateli, aby feně s vrhem zajistil optimální teplotu prostředí. Tento aspekt je zvláště důležitý u vrhů ohrožených herpesvirózou, kde se doporučuje odchov štěňat v prvních 14 dnech až při teplotě okolo 40°C. Přemýšlet je třeba i nad péčí o starší psy a samozřejmě o psy nemocné.
Výsledným efektem chovu by neměli být zchoulostivělí a polidšťovaní psi. Přesto je třeba si uvědomit, že dnešní pes má ke svým divoce žijícím předkům daleko a že je na nás lidech, abychom mu vytvořili optimální životní podmínky. Kvalitní a bezpečné pomůcky nám mohou v této oblasti výrazně pomoci. Pes jako takový je vybaven schopností vyrovnávat se s teplotními rozdíly a s nepřízní počasí. Lidská péče ale tyto vrozené schopnosti negativně ovlivňuje. Roli hraje i příslušnost k plemeni.

Nejčastější zástupci: Historie vzniku psů je nesmírně dlouhá a ten, kdo se v ní chce alespoň trochu orientovat, se musí vrátit o 60-70 milionů let zpátky do doby, kdy savci začínali získávat výsostní postavení v živočišné říši. Odborníci hovoří o geologické periodě nazývané Terciér neboli Třetihory. V tehdejších pralesích lovil malý tvor, který tvarem těla měl nejblíže k lasičce. Pohyboval se jako prstochodec, měl lebku s poměrně velkou mozkovnou a čelisti připomínající mordu současných šelem. O mnoho milionů let později dostal jméno Miacis a byl prohlášen za prapředka masožravců. Vývoj, v jehož průběhu se z malé třetihorní šelmičky stal nejlepší přítel člověka, byl dlouhý a složitý. Za oficiální předky psů domácích bývají považovány tři formy vlků - vlk indický (Canis pellipes),vlk mongolský ( Canis lupus chanco) a vlk stepní (Canis lupus campestris) Existují ale lidé, kteří tuto teorii nepovažují za správnou a hledají příbuznost mezi psem a šakalem. Systematickým zařazením patří pes mezi savce a to do řádu šelem (Carnivora) a podřádu šelem pozemních (Fissipedia). Z hlediska vývoje to je skupina zvířat, která má velmi vyspělé smysly a mozek, který svojí stavbou (velikost, rýhování, plocha mozkové kůry) dává podklad pro celou řadu důležitých schopností mezi které např. patří vědomé chování nebo schopnost učit se. Šelmy pozemní jsou dále rozděleny do osmi čeledí. Psi patří do čeledi psovitých (Canidae) a konkrétně do rodu Canis, druh pes domácí (Canis familiaris). Popis životního prostředí  Z uvedeného vyplývá, že pes je šelma, tedy predátor, který stojí na samém konci potravinového řetězce a má stavbu těla i fyzické a psychické vlastnosti uzpůsobené pro lov. Psovité šelmy mají obecně společné některé znaky. Do této oblasti patří stavba kloubu spodní čelisti, který neumožňuje pohyb do stran. Čelist tak pracuje jako páka a má schopnost velkého stisku. U psovitých šelem není většinou vyvinutá klíční kost a lopatka je k tělu připojena svaly a vazy. Výsledkem je velká pohyblivost hrudní končetiny. Pro šelmy je typické i spojení plodu s matkou, tedy typ placenty. Je označována jako placenta pásová a její klky jsou hluboko zanořeny do děložní sliznice. V praxi to znamená větší ochranu plodu. Slepé střevo je u šelem zcela nevyvinuté nebo zakrnělé. Tato skutečnost bývá odvozována od typu trávení. Společných znakem šelem jsou i k lovu uzpůsobené smyslové orgány, zvláště pak čich, sluch a u některých šelem i zrak.

Doporučené produkty

Panel ULTRATHERM - bílý Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 50 cm; 100 W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 75 cm; 200 W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 100 cm; 270 W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 125 cm; 330 W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 150 cm; 400 W; 230V

Panel ULTRATHERM - hnědý Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 50 cm; 100 W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 75 cm; 200 W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 100 cm; 270 W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 125 cm; 330W; 230 V Sálavé panely ULTRATHERM; 32 x 150 cm; 400W; 230 V